Аңдатпа
Бұл мақала қазіргі қазақ поэзиясының көрнекті өкілі Ерлан Жүніс шығармашылығын кеңістік–уақыт тұтастығы, архетиптік бейнелер және экзистенциалдық тереңдік тұрғысынан кешенді түрде талдауға арналған. Зерттеу барысында М. Бахтиннің хронотоп теориясы, Ю.М. Лотманның семиосфера тұжырымдамасы, К.Г. Юнгтің архетиптер ілімі, сонымен бірге Ж.-П. Сартр мен А. Камюдің экзистенциализм қағидаттары біртұтас әдістемелік жүйеде қолданылады. Негізгі талдау нысаны – ақынның «Жолжазба», «Жүрек маусымдары», «Шұғылалы түн» өлеңдеріндегі жол, дала, жұлдыз, құм, көк қала сынды қайталамалы поэтикалық бейнелер мен символдық құрылымдар. Нәтижелер ақын поэзиясында кеңістік пен уақыттың ажырамас бірлігі терең философиялық мәнге ие екенін көрсетеді. «Қара жол», «сары дала», «балбал тас» тәрізді образдар ұлттық жад пен ата-баба рухын, мәңгілік қозғалыс пен тіршіліктің шексіздігін білдіретін архетиптер ретінде айқындалады. Жұлдыз бен ғарыш мотивтері адамның шексіздікке, рухани тұтастыққа ұмтылысын, ал «көк қала» мен урбанистік көріністер дәстүр мен заманауи өркениеттің тоғысын бейнелейді. Ақын поэтикасында өткен, бүгін және болашақ бір ғана хронотоптық кеңістікке тоғысып, ұлттық мифтік жады мен қазіргі замандық сезімдерді бір арнада біріктіреді. Экзистенциалдық қырынан Жүніс кейіпкері жалғыздық, таңдау еркіндігі және өмірдің мәнін іздеу мәселелерін көтереді. «Жүрек маусымдары» триптихіндегі «Өткен – Қазір – Келер күн» үлгісі адамның өмірлік айналымын, махаббат пен үміттің мәңгілік сипатын паш етеді. «Шұғылалы түн» жинағындағы ғарыштық түн мен нәзік сезімнің астасуы тән мен рухтың тұтасқан сәтін көрсетеді. Осылайша, Ерлан Жүніс поэзиясы ұлттық архетиптер мен әлемдік философиялық ағымдарды органикалық біріктіріп, қазақ лирикасының көркемдік ауқымын кеңейтеді және оны әлемдік әдебиет деңгейіндегі әмбебап құбылыс дәрежесіне көтереді
References
1. Bakhtin, M. M. (1981). The dialogic imagination: Four essays. Austin: University of Texas Press.
2. Barthes, R. (1977). Image, music, text. London: Fontana.
3. Blok, A. (1910). Simvolizm o poezii [On symbolism in poetry]. Zolotoe runo, 2.
4. Bryusov, V. (1904). Simvolizm [Symbolism]. Moscow: Tipografiya Literaturno- khudozhestvennogo obshchestva.
5. Campbell, J. (1949). The hero with a thousand faces. Princeton: Princeton University Press.
6. Camus, A. (1942). Le mythe de Sisyphe [The myth of Sisyphus]. Paris: Gallimard.
7. Collinson, F. (2021). The traditional and national music of Scotland. Routledge.
8. De Fina, A. (2022). The chronotope. In Handbook of pragmatics: 25th annual installment (pp. 49-65). John Benjamins Publishing Company.
9. Eagleton, T. (2003). How to read a poem. Oxford: Blackwell.
10. Eliade, M. (1963). Myth and reality. New York: Harper & Row.
11. Eliot, T. S. (1921). The sacred wood. London: Methuen.
12. Fredriksson, M. (2022). Balancing community rights and national interests in international protection of traditional knowledge: a study of India’s Traditional Knowledge Digital Library. Third World Quarterly, 43(2), 352-370.
13. Frye, N. (1957). Anatomy of criticism. Princeton: Princeton University Press.
14. Foucault, M. (1986). Of other spaces. Diacritics, 16(1), 22–27.
15. Glaz, L. (2018). Contemporary urban poetics: Space and identity. Journal of Literary Studies, 34(2), 55–72.
16. Heidegger, M. (2011). Existence and being. Read Books Ltd.
17. Heidegger, M. (2014). Introduction to metaphysics. Yale University Press.
18. Heidegger, M. (2021). Bremen and Freiburg lectures: insight into that which is and basic principles of thinking. Indiana University Press.
19. Jakobson, R. (1960). Closing statement: Linguistics and poetics. In T. A. Sebeok (Ed.), Style in language (pp. 350–377). Cambridge, MA: MIT Press.
20. Jung, C. G. (2009). Arhetipy i kollektivnoe bessoznatel’noe [Archetypes and the collective unconscious]. Moscow: AST.
21. Lotman, Y. M. (1992). Semiosfera [The semiosphere]. Saint Petersburg: Iskusstvo.
22. Merleau-Ponty, M. (1945). Phenomenology of perception. Paris: Gallimard.
23. Meletinsky, E. M. (1995). Poetika mifa [The poetics of myth]. Moscow: Vostochnaya literatura.
24. Perrine, L. (1983). Sound and sense: An introduction to poetry. New York: Harcourt Brace.
25. Ritella, G., Rajala, A., & Renshaw, P. (2021). Using chronotope to research the space-time relations of learning and education: Dimensions of the unit of analysis. Learning, Culture and Social Interaction, 31, 1-14.
26. Sartre, J.-P. (1943). L’être et le néant [Being and nothingness]. Paris: Gallimard.
27. Smith, H. (2016). Modern lyric: Theory and practice. Cambridge: Cambridge University Press.
28. Tuan, Y.-F. (1977). Space and place: The perspective of experience. Minneapolis: University of Minnesota Press.
29. Attridge, D. (2014). The singularity of literature. London: Routledge.
